Dolomity jsou právem považovány za jedny z nejkrásnějších, ne-li ty úplně nejkrásnější hory Evropy. Jde o rozsáhlé horské pásmo v severní Itálii v provincicích Jižní Tyrolsko a Benátsko. Jejich krása má za důsledek i jejich vysokou návštěvnost a existence hned 10 oficiálních dálkových tras vedoucích právě těmito krásnými horami. Z nich je nejznámější a nejvíce chozená trasa Alta Via 1 (Dolomiten Hohenweg 1). Já si pro svůj přechod Dolomit nevybral ani jednu kompletní oficiální trasu Alta Via, ale naplánoval si trasu vlastní – znamená to sice více času na přípravu a vlastní plánování, ovšem výhody této varianty u mě jednoznačně převážily.
Plánování trasy
Pro primární naplánování hrubé trasy jsem nejprve využil asi všem známé stránky www.mapy.cz. Zde je ovšem nutné upozornit na to, že se nelze zcela spoléhat jen na tento jeden zdroj – ne všechny trasy jsou přesně zakresleny a nejsou zde zakresleny ani všechny značené trasy. Dalším nedostatkem mapy.cz pro plánování jsou naprosto nesmyslné údaje ohledně časové náročnosti tras a rovněž nelze na 100 % věřit ani rozdělením tras podle obtížnosti (teoreticky by mělo pro trasy v Alpách platit na mapy.cz následující – trasa zakreslená plnou čárou = snadná trasa, čárkovaná trasa = středně obtížná trasa, tečkovaná trasa = obtížná trasa).
Vzhedem k výše uvedeným trasám jsem po vytvoření hrubého plánu na mapy.cz přešel na webové stránky outdooractive.com (https://www.outdooractive.com/en/routeplanner/) – což je specializovaný mapový portál právě pro alpské země. Tyto webové stránky (plánovač tras) má základní osekanou verzi zdarma a plnou placenou verzi (platí se roční licence) – plná placená verze obsahuje více mapových podkladů a umožňuje i použití map bez nutnosti připojení k internetu. I verze zdarma má oproti mapy.cz velkou výhodu v tom, že je v ní zaznačeno více značených tras a i jejich zakreslení je přesnější. Rovněž přesnější je i udávaná časová náročnost a převýšení na dané trase.
Po tomto kroku jsem měl hotovou a vymyšlenou přesnější trasu, kudy chci jít a co chci vidět. Jako výchozí bod jsem zvolil horské středisko Obereggen a jako cíl světoznámé jezero Pragser Wildsee (Lago di Braies). Můj naplnovaný přechod vedl těmito horskými skupinami Dolomit: Latemar, Rosengarten (Catinaccio), Langkofel, Sella, Fannes a Sennes.
Doprava do oblasti
Do oblasti Dolomit lze dojet vlastním autem, ale i veřejnou dopravou. Já bez dlouhého uvažovávní zvolil cestu veřejnou dopravou – konkrétně vlakem a autobusem. Tento způsob dopravy má dvě zásadní výhody oproti cestě vlastním autem – člověk se může cestou na začátek i z konce trasy ve vlaku / autobusu vyspat a nemusí z konce trasy nijak řešit přejezd k místu, kde nechal auto. Další dosti podstatnou výhodou je ta skutečnost, že se nemusí člověk bát toho, zda auto vůbec a případně v jakém stavu po několikadenním přechodu najde. Nevýhodou tohoto řešení jsou relativně vyšší ceny (pokud vás jede více a naplníte celé auto, tak vás to vyjde určitě levněji).
a) Cesta do Obereggenu
Do horského střediska Obereggen je dojezd veřejnou dopravou z ČR vcelku jednoduchý – vlakem do Bolzana a odtud autobusem do Obereggenu. Do Bolzana se jde vlakem dostat nejrychleji přes Innsbruck – při cestě z Moravy to znamená jet přes Břeclav a Vídeň, při cestě z Čech je nejvýhodnější jet přes České Budějovice a Linc (zde se obě varianty dopravy spojují), ze západních a severozápadních Čech je časově nejrychlejší zvolit cestu přes Mnichov a z něj do Innsbrucku. Po vystoupení z vlaku v Bolzanu je nutné přejít pár desítek metrl k autobusovému nádraží, odkud se lze do Obereggenu dostat buďto přímými autobusy nebo s přestupem v Ponta Nova (Birchabruck)
b) Cesta z Pragser Wildsee do ČR
Dostat se z Pragser Wildsee zpět do ČR veřejnou dopravou není rovněž nic složitého a nezvládnutelného. Prvním krokem je se dopravit od jezera autobusem do Toblachu (hodně často jezdící autobusy). Jedinou nevýhodou je to, že tyto autobusy nejezdí až k vlakovému nádraží, ale pouze k tomu autobusovému, které se nachází narozdíl od vlakového v centru Toblachu. Pěšky je to ovšem mezi nimi jen nějakých 15 minut, což i s větším batohem zvládne asi každý, kdo chce zvládnout několikadenní přechod Dolomit. Z Toblachu je poté těch možností více. Do Čech lze jet buďto vlakem celým údolím Pustertal až do stanice Fortezza a z ní přes Innsbruck (a dále obdobně jako u dopravy do Obereggenu). Pro cestu na Moravu, případně i do Čech je nejvýhodnější jet z Toblachu do Sillianu (už na rakouské straně – pravidelné a celkem časté přímé spoje, případně s přestupem v San Candidu) a ze Sillianu do Lienzu (jezdí i přímé spoje z Toblachu. Z Lienzu jsou dvě hlavní cesty do ČR dvě – buďto přes Salcburk (přestup ve stanici Spittal-Millstättersee) nebo přes Villach, Klagenfurt a Graz (krajinářsky hezčí je určitě varianta přes Salcburk, která vede pod Vysokými Taurami).
c) Kde koupit jízdenky
Pro cestu do/z Bolzana (Fortezzy) lze jízdenky koupit (většinou) i online buďto přes web Českýdch dzah (www.cd..cz) nebo přes web OBB (https://shop.oebbtickets.at/en/ticket?cref=oebb-allgemein). Ekonomicky výhodněji (levněji) vychází většinou lépe koupit přes České dráhy pouze jízdenku do nejbližší velké přestupní stanice (Vídeň, Linz, Mnichov) a přes web OBB následně koupit jízdenku na další pokračování cesty (někdy se vyplatí si koupit zvlášť jízdenku do Innsbrucku a zvlášť z Innsbrucku do Bolzana). Pro cestu z Toblachu je nejvhodnější kupovat předem jen jízdenku ze Sillianu, případně z Fortezzy. Pro nákup jízdenky ze Sillianu vychází většinou levněji nákup přes web Českých drah (webové stránky Českých drah navíc ani neumožňují nákup jízdenek z Toblachu). Zbylý úsek cesty (Toblach – Fortezza, Toblach – Sillian) je nejvhodnější koupit až na místě. Obecně je vhodné kupovat jízdenky na dálkové vlaky s větším předstihem.
Ubytování během trasy
Dalším bodem, který jsem musel řešit ještě před samotnou trasou, bylo to, kde budu jednotlivé noci spát. Obecně je v Dolomitech hustá síť turistických chat (u těch vlastněných CAI, Alpenvereinem, případně DAV) se rozhodně vyplatí být členem Alpenvereinu (50 % sleva na ubytování). Kromě těchto klasických turistických chat se nachází v Dolomitech i poměrně hustá síť bivaků (útulen) – ty jsou obevně v odlehlejších lokalitách, odkud je to k nejbližším chatám několik hodin chůze) a rovněž se nacházejí i na konci / začátku či i uprostřed dlouhých via ferrat. Dalším pololegálním či mnohde nelegálním, ale tolerovaným) způsobem přespání je jednorázový bivak (i se stanem). Italská legislativa nezná vůbec výraz bivakování v našem slova smyslu, to ovšem neznamená, že toto nedělají i rodlií Italové, ba právě naopak. Obecně je tolerováno nouzové přespání venku, ale i pro něj platí určitá psaná i nepsaná pravidla, která tolerována nejsou – nesmí se spát v těsné blízkosti chat a obydlených území (bez souhlasu jejich vlastníků / provcozovatelů) a obecně v obhospodařovaných lokalitách včetně pastvin. Zároveň je zakázáno i rozdělávání ohně. Vždy je rovněž nutné stan postavit až za soumraku a sbalit ráno hned při svítání. Rovněž lze taktzo nouzově na jednom místě přespat jen jednu noc. Osobně dopročuji při dobrém počasí vůbec nestavět stan, ale spát jen pod širákem. Při plánování trasy jsem si rezervoval předem jen ubytování na dvou horských chatách (nakonec jsem ani na jedné z nich nespal kvůli počasí, které zdrželo můj postup). Pokud chcete spát jen na horských chatách, doporučuji zejména v hlavní sezóně ubytování buďto rezervovat předem nebo dojít na danou chatu již někdy v odpoledních hodinách (Italové i Rakušané či Němci většinou nechodí od svítání do soumraku, ale vychízejí např. v 9 ráno a danou etapu končí někdy kolem 15 – 16 hodiny odpoledne). U bivaků pak žádná rezervace an možná není – zde v případě populárních bivaků doporučuji na ně na 100 % nespoléhat a být připravený na to, že budete spát místo v bivaku před bivakem nebo budete muset dojít k dalšímu bivaku či horské chatě.
Vybavení
Vzhledem k tomu, že jsem přechod absolvoval v létě 2021, kdy v Itálii platila stále poměrně přísná pravidla, která se navíc mohla během mého přechodu najednou změnit, jsem nemohl na 100 % počítat s tím, že bude možnost přespávání na horských chatách bez rezervace či zda bude možnost si dát během dne na nějaké horské chatě vůbec jídlo. Tomu tedy odpovídalo i mé vybavení:
a) Boty
Celý přechod jsem absolvoval v pohorkách La Sportiva Karakorum Trek (boty kategorie B/C). Mnoho lidí chodí v dnešní době vícedenní přechody v běžeckých trailových botách – tyto ovšem dle mého názoru nejsou na jakýkoliv přechod Dolomit vedoucí i do vysokých poloh těchto hor s častým přechodem po suti, ostrých vápencových kamenech a skalách nejsou vůbec vhodnou obuví zejména z hlediska bezpečnosti (vyšší riziko různých úrazů). Další nevýhodou běžeckých trailových bot do tohoto typu terénu je jejich obecně nižší výdrž a odolnost a ostrý vápenec (dolomit) tyhle boty odrovná mnohem rychleji neř je to v případě běžných turistických stezek např. někde v Krkonoších či na Šumavě) Kromě těchto vysokých a pevných bot jsem měl na tento přechod i turistické sandále – ty jsem plánoval využívat nejen na cestu vlakem a autobusem z a do Dolomit, ale i navečer na chatách a bivacích.
b) Spacák + kariamtka + stan
Spacák Cumulus Panyam 600 – celoroční spacák (komfortní teplota -6) – mnoha lidem může připadat divné tahat na letní přechod hor spacák s takto nízkou komfortní teplotou. Pokud člověk ví, že bude na 100 % spát každou noc někde na horské chatě, je to opravdu zbytečný luxus – na tohle stačí teňoučký letní spacák, případně jen vložka do spacáku. Ovšem pokud člověk plánuje spaní v bivacích a nemůže vyloučit ani spaní úplně venku, je situace zcela jiná – i když se Dolomity nacházejí v jižní části Alp a nejde o žádné extra vysoké hory pokryté množstvím ledovců, tak i v létě zde v noci celkem běžně mrzne ři je jen lehce nad nulou). Karimatku mám samonafukovací z Decathlonu za pár stovek – mimo zimní spaní pod širákem (v záhrabu) bez stanu je ovšem v kombinaci s teplým celoročním spacákem dostačující. Pro všechny případy jsem měl v batohu sbalený i ultraligjht stan od firmy Trimm – i při spaní venku jsem plánoval spát raději pod širákem, ale člověk míní a počasí občas mění a při vytrvalém silném dešti není spaní pod širákem úplně tou nejpohodlnější aktivitou.
c) Batoh
Na vícedenní přechody hor dlouhodobě nosím Osprey Atmos AG50 II – oproti konkurenčním batohům s obdobnou udávanou kapacitou se toho do něj vleze více – při tomto treku jsem do něj (dovnitř) dal spacák, stan, karimatku, jídlo, vak na vodu, oblečení a i těžkou a ne úplně malou zrcadlovku s jedním objektivem.
d) Oblečení
Nejsem zastáncem toho mít např. na 7denní přechod 7 párů ponožek, 7 triček apod. Jednak to zabere hodně místa v batohu, ale hlavně i když má člověk ráno čisté nepropocené tričko, tak při prvním větším výstupu s větším batohem na zádech jej má stejně propocené. Na tento 9denní přechod (bez času na dopravu z/do Dolomit) jsem si vystačil s následujícím oblečením:
trička s krátkým rukávem – 4 – 2 na samotný pochod během dne, 1 na spaní a jedno slušnější na cestu vlakem a autobusem z/ do Dolomit
trička s dlouhým rukávem – 1 termoriko, 1 z funkčního materiálu
kalhoty – 1 turistické vodoodpudivé
bunda – 1 nepromokavá (Pinguin Signal), 1 tenká lehká z Lidlu
ponožky – 3 kusy – 2 turistické na samotný přechod, 1 na spaní
kraťasy – 1 turistické (Dynafit), 1 normální
tenké rukavice, čepice, sluneční brýle
spodní prádlo – 3 kusy
e) Další vybavení
nesmeky – původně jen pro jistotu, nakonec jsem byl za ně hodně rád
Fotopaarát Nikon D750, objektiv Tamron 24-70/2,8
vařič Pinguin Hiker, zapalovač, zápalky, ešus, vak na vodu 3l (voda je při přechodu Dolomit celkem problém, na chatách možnost pouze dokoupení 1l vody v PET lahvích – vyšší cena, prameny se nějaké najít dají, ale samozřejmě až níže v dolinách)
turistické hole, opalovací krém
mobil + powerbanka 20 000 mAh
f) Orientace přímo v terénu
Značení v Dolomitech je v některých oblastech svou kvalitou a spolehlivostí na úrovni značení v ČR, jinde je to ovšem horší a bez dobrých map to může být zejména při horší viditelnosti problém. Osobně jsem měl pro orientaci přímo v terénu stažené příslušné offline mapy v rámci mapy.cz (Benátsko, Jižní Tyrolsko) a zároveň aplikaci Outdooractive a v ní nahrané offline mapy těch částí Dolomit, kterými jsem měl naplánováno jít (stahují se menší mapové listy)
