Předchozí den večer jsem zakončil kousek nad značenou stezkou vedoucí pod vrcholem Setsasu. Ráno mě po probuzení vítá nádherné počasí a krásný výhled ze spacáku na dolomitské velikány Punta Peniu (Marmoladu) a Piz Boé. V původním plánu tohoto přechodu Dolomit jsem měl 6. den dojít z Col di Lana na chatu pod Tofanou di Rozes a následující den dopoledne vystoupit na její vrchol po turistické variantě výstupu, ale po sněžení předchozí noci vím, že je to jen s nesmeky nerealizovatelné a upravuji svůj plán tak, že si dnes dám oddychově – kochací den a dojdu jen na Col di Lana. Ráno tedy nikam nespěchám a po snídani se pomalu sbalím a vydávám se za krásného počasí slibujícího nádherné výhledy na cestu. Nejprve musím sejít pár desítek metrů na značenou cestu, což se mi s pomocí navigace bez větších problémů podaří. Poté jdu lehce zvlněným terénem za stálých výhledů k sedlu pod vrcholem Sief. Dnes jsem to pojal jako kochací výlet pomalým kochacím tempem, takže nikam nespěchám. Ze sedla Sief se po chvilce odpočinku vydávám pomalým tempem vstříc vrcholu Sief. Stačí vyjít jen pár desítek metrů nad sedlo a po otočení se zpět se mi otevře krásný výhled směrem na Setsas a za ním se zvedající vyšší vrchol Conturines (a některé další vrcholy tohoto koutu Dolomit). Zanedloho docházím i k začátku zákopů – značená trasa vede oficiálně právě těmito zákopy vybudovaný během 1. světové války, vyšlapaná pěšina jde ovšem i po povrchu nad zákopy. Já se rozhoduji jít zákopy. Těmi se dostanu až těsně pod samotný vrchol Monte Sief (2 424 m). Výhledy z tohoto vrcholu jsou jedním slovem nádherné – jako na dlani mám odtud jen namátkou masiv Marmolada s nejvyšším vrcholem Dolomit Monte Penia, masiv Sella s vrcholem Piz Boé, snadno poznatelný kolos Monte Pelmo, nedaleký Setsas a mnoho dalších nižších i vyšších vrcholů Dolomit, vidím ale i Zillertálské Alpy na italsko-rakouské hranici s mnoha ledovci. Vrchol Monte Sief byl spolu se sousedním vrcholem Col di Lana dějištěm bojů během 1. světové války, kdy vrchol Sief ovládala rakouská armáda, vrchol Col di Lana armáda italská a navzájem se ostřelovali. Na tyto boje na vrcholu Monte Sief upomíná pamětní tabule. Na vrcholu potkávám i dnešní první turisty. Dávám si zde lehký oběd, kochám se a fotím. Po čase mě už ale to zevlování přestane bavit a vydávám se dále.
K mému cíli, kterým je vrchol Col di Lana, se lze ze Siefu dostat dvěmi základními variantami – lehčí delší cestou vedoucí naokolo (z vrcholu nejprve směrem na západ, poté po značené cestě Teriol Ladin a z ní jednou ze dvou možných variant na samotný vrchol Col di Lana, nebo kratší náročnější cestou vedoucí přímo po hřebeni. Tato náročnější cesta je v některých mapách uváděná jako via ferrata, ale nemělo by to být nic náročného a nezvládnutelného i bez ferratového vybavení. Já se i vzhledem ke krásnému počasí vydávám po oné náročnější cestě. Z vrcholu nejprve poměrně strmě sestupuji do sedla – zde je natažené lano, ale to slouží fakticky jen k přidržení se a většímu pocitu jistory. Následně mě čeká výstup na vrchol Dent de Sief, který je nejnáročnějším úsekem přechodu mezi vrcholy Monte Sief a Col di Lana. Dokonce je zde i pár metrů lezení s pomocí kramlí, ale i s velkým batohem je to celkem v pohodě zvládnutelné. Po překročení vrcholu Dent de Sief mě čeká už opět spíše chodecký sestup do dalšího sedla (i zde je natažené lano, ale slouží jen pro případné přidržení se, samotný postup je možný i bez něj). Zpětný pohled směrem k Dent de Sief a Monte Sief je ovšem z téhle strany působivý a hodně fotogenický. V rovnějším úseku hřebene procházím ještě krátkým dřevěným “tunelem” a následně mě čeká již jen delší, ale čistě chodecké stoupání na samotný vrchol Col di Lana. Počasí je stále krásné, takže nikam nespěchám a hodně fotím.
Bez větších problémů docházím na samotný vrchol Col di Lana (2 462 m). Tento vrchol byl výrazně poznamenán boji během první světové války, jelikož v noci ze 17. na 18. dubna byl italskou armádou samotný vrchol odstřelen i s rakouskou posádkou, následně se rakouská armáda přesunula na sousední vrchol Monte Sief, který se italská armáda pokusila rovněž odstřelit, což se jí v tomto případě ovšem nepodařilo. Kromě této krvavé historie nabízí vrchol Col di Lana (ve skutečnosti to jsou nyní dva vrcholy) ještě hezčí výhledy než sousední Monte Sief. Zde zažívám doslova fotografické a kochací orgie. Až se dostatečně vyřádím, jdu se přesunout do bivaku nacházejícího se jen pár metrů pod samotným vrcholem, kde budu i dnes spát. Mým cílem je zde čekat na západ slunce. Bohužel s postupující denní dobou se začíná na hory nasouvat oblačnost Ta nejprve zakryje jen nejvyšší okolní vrcholy, ale s blížícím se západem slunce pohltí i nižší vrcholy a v době západu slunce je viditelnost jen na pár metrů, takže výhledů při západu slunce a samotného západu slunce nakonec nic nebylo. Naštěstí jsem zde dorazil již během odpoledne a užil si zdejších výhledů i tak.
Praktické informace
a) náročnost
Délka této etapy byla jen necelé 4 km. Po vrchol Monte Sief jde o čistě chodecký terén se zpestřením v podobě možného výstupu v zákopech z první světové války. Mezi vrcholy Monte Sief a Col di Lana se nachází zajištěná cesta – v terénu není označená jako via ferrata ani sentierro attrezato, na internetu lze najít hodnocení její obtížností jako A/B. Ve skutečnosti je na této cestě jen pár metrů lezení při výstupu na vrchol Dent de Sief, v dalších částech hřebene jsou sice natažená lana, ale ta slouží jen pro případné přidržení se. Na tomto hřebeni je ovšem více jak vhodná odolnost vůči závratím, jelikož jde místy o poměrně úzký hřeben. Pokud nemáte problémy se závratěmi, tak jde ovšem za sucha za krásnou trasu, kterou lze zvládnout i natěžko.
b) Voda
Na tomto krátkém úseku není žádný vodní zdroj ani horská chata, kde by bylo možné vodu dokoupit
c) Ubytování
Prakticky přímo na vrcholu Col di Lana se nachází bivak Bivacco Brigata Alpina “Cadore”. Jde o dřevěnou boudu se 4 lůžky s matracemi (2 patrové postele), několik dalších lidí se v případě nouze vyspí i na zemi, případně i na velkém stole nacházejícím se ve vstupní místnosti tohoto bivaku. Tato bouda se nachází jen pár metrů pod kapličkou a nelze ji přehlédnout a minout. Zejména o víkendech za hezkého počasí je ale nutné počítat s tím, že zde může být plno.
