Po předchozím dni, který byl ve znamení skupiny Rosengarten, mě dnes čekal hned zrána krátký liduprázdný přechod k chatě Plattkofel, poté jedna z nejnavštěvovanějších značených tras z Dolomit do sedla Sella a z něj cesta krásným divokým údolím Val Lastiés do nitra skupiny Sella, kdy jsem měl za cíl dojít až na vrchol Piz Boé – to se ale nakonec kvůli počasí nepodařilo a až na vrchol jsem nedošel a skončil v chatě Rifugio Boé,
Dnes se krásný východ slunce nekoná, jelikož od samotného rána je obloha zamračená a občas drobně mží. Snídani z vlastních zdrojů odkládám až k chatě Plattkofel, od které mě dělí zhruba 2,5 km nenáročnou pěšinou bez velkých výškových převýšení – ideální terén na rozehřátí se. Na tomto úvodním úseku si vychnutnávám liduprázdnou pěšinu, jelikož vím, že za chatou Plattkofel provoz na stezce vzroste. Po zhruba 45 minutách docházím k lavičkám a stolkům před chatou, kde si dávám snídani z vlastních zásob. Poté pokračuji dále a již brzy potkávám první další turisty. Cesta je lehce houpavá a místy i blátivá. Bohužel kvůli zamračené obloze si zde neužívám příliš výhledů, kvůli kterým je tato trasa tak hojně vyhledávaná. V podstatě mechanicky procházím kolem další chaty Rifugio Sandro Pertini a po chvíli uvidím zahlédnu tvarově výrazný nedaleký vrchol Col Rodela. Z téhle strany působí vrchol majestátně a nepřístupně, ve skutečnosti je ale přístup na ní naprosto jednoduchý a z vrcholu bývá krásný výhled na skupinu Sella. Po slabé hodině chůze od chaty Pertini, kdy se musím na místy užší pěšině vyhýbat davům protijdoucím výletníků, docházím k sedlu pod samotný vrchol Col Rodela – odtud již vypadá mnohem méně majestátně a nepřístupně. Za hezčího počasí bych si na něj určitě odskočil, dnes to nemá moc valný význam, jelikož vrcholky skupiny Sella jsou pořád v mracích. Ze sedla pod vrcholem tedy scházím rovnou k silnici – tady je lidí ještě více. Zde si dávám delší pauzu a svačinu / lehký oběd. Poté si ještě odskočím kousek pod chatu Valentini – jelikož jsem zde již v minulosti byl, tak vím, že odtud bývá hezký výhled do údolí – bohužel i když se počasí lehce zlepšilo, tak to dnes na nějaké super fotky z tohoto místa není.
Vracím se tedy kousek zpět do kopce a odbočuji na značenou trasu, která vede mimo silnici po loukách na samotné sedlo Sella. Zde by měla být podle map možnost pokračovat dále mimo silnici, ale bohužel značenou trasu nenacházím a pokračuji tedy po klesající silnici, která je díky svým serpentinám oblíbená i mezi motorkáři a cyklisty. Tento úsek po silnici je dlouhý zhruba 2,5 km a silnici opouštím u 6 serpentiny (ve směru od sedla). Zde odbočím doleva, opouštím silnici a pokračuji již dále lehce kamenitou pěšinou v lese – stále převážně mírně klesám. Toto klesání mě nakonec dovede až do samotného údolí Val Lastiés. Počasí se opět více kazí, opět se ještě více zatáhlo a začíná drobně pršet. A mě čeká dnes již jen doslova nekonečné stoupání. Kdysi jsem z vrcholu Piz Boé scházel druhou větví údolí k restauraci Schiavaneis (obě tyto varianty se spojují ještě o řádný kus výše v údolí) – takže je mi jasné, že i tato varianta bude výživná a od spojení obou variant ještě výživnější. Začínám tedy stoupat a po nějaké době docházím k hezkému malému vodopádu s tůňkami. Za hezkého počasí by to bylo ideální místo k delšímu pikniku, dnes si jen toto hezké místo vyfotím, posilním se na další výstup a pokračuji dále. Těsně nad tímto vodopádem potkávám první turisty od odbočení ze silnice – nejprve spolu hovoříme anglicky, po chvíli zjistíme, že jsme všichni z Čech, takže přecházíme na češtinu. Ačkoliv tito turisté sestupují, vypadají dosti zničeně – obě varianty cest údolím Val Lastiés jsou sice krásné, bez davů lidí, ale výživné v obou směrech. Po chvíli se loučíme a já opět osamím a pokračuji dále ve stoupání. To je místy více strmé, místy lehce mírnější. Tato trasa je sice součástí jedné z dálkových cest Dolomit – Alta Via 9, ovšem tuto dálkovou trasu v celku chodí jen miniuum lidí a naprostá většina jednodenních turistů volí pro výstup na Piz Boé jiné, jednodušší a kratší cesty.Po zhruba hodině strmějšího stoupání od vodopádů docházím na mírnější úsek, který mě dovede k rozcestí obou variant cest údolím Val Lastiés. Toto místo je snadno poznatelné nejen díky mírnějšímu profilu a rozcestníku, ale i díky skupině několika velkých balvanů, které se sem v minulosti zřítily z okolních skal. Počasí je již vyloženě hnusné, viditelnost je jen na pár desítek metrů. V nouzi nejvyšší by se zde dalo i nouzově zatábořit, ale nejsem z cukru, takže pokračuji dále. Sice tuším, že v tomhle nečase bude výstup až na samotný vrchol Piz Boé fakticky nemožný, ale k chatě Boé pod jeho vrcholem bych dojít snad měl – ale je mi jasné, že to bude očistec.
Po krátkém odpočinku pokračuji dále. Ještě pár desítek metrů jdu prakticky po rovině, poté začínám opět strně stoupat. V minulosti vedle značená cesta serpentinami v nestabilní suti, ovšem nyní mě cesta vede více doleva. Zatímco dřívější varianta výstupu byl čistě chodecký terén, tato nová obsahuje i úseky s lehčím lezením. Z velkým batohem a za mokra je to místy i náročnější. Nakonec se mi ale podaří dojít až na náhorní planinu v blízkosti vrcholu Antersas. Zde je sice stoupání mírnější, ale počasí se ještě více zhoršilo – déšť přešel v kombinaci krup a deště se sněhem, k tomu ledový vichr a viditelnost je tak na 2 metry, místy ani to ne. I s navigací a mapy.cz v mobilu je tenhle úsek orientačně náročný. Ale vím, že od záchrany v podobě chaty Boé mě čeká jen krátké stoupání na samotný vrchol Antersas a od něj krátký sestup k chatě. Jdu vyloženě podle navigace, místy se musím zastavit a počkat, až přejde poryv větru. Podaří se mi přehoupnout přes samotný vrcholek a sestupuji k chatě. Od ní mě dělí jen pár desítek metrů, ale chata jakoby zmizela – uvidím ji až v okamžiku, kdy budu od ní jen pár metrů. Jít na samotný vrchol Piz Boé, kde se nachází další horská chata, by v tomhle počasí bylo vyloženě nerozumné a nebezpečné, takže pro dnešek končím pod vrcholem – podle předpovědi počasí by mělo být zítra už mnohem lepší počasí.
Praktické informace
a) náročnost
Délka této etapy byla zhruba 18 km. Z pohledu náročnosti lze trasu rozdělit na dvě části – úsek ze sedla Palacia po odbočku ze silnice pod sedlem Sella a zbylou část po chatu Boé. Zatímco první úsek je nenáročná procházka s jen mírným převýšením, druhý úsek je značně náročnější – až na úvodní sestup do údolí Val Lastiés jde o strmé stoupání obsahující místy lehčí lezecké nezajištěné úseky. Na náhorní planině v okolí vrcholu Antersas až po chatu Boé je i v případě hezkého počasí (dobré viditelnosti) horší orientace (značky jsou jen občas namalované na kamenech), při horší viditelnosti je orientace bet navigace (případně mapy.cz v mobilu) prakticky nemožná.
b) voda
Upravený pramen vody je u chaty Plattkofel, poté lze vodu dobrat z potoka v údolí Val Lastiés. Samozřejmě lze vodu dokoupit i na chatách a v restauracích. Za malým vodopádem v údolí Val Lastiés až po chatu Boé není žádný zdroj vody !
c) Další možnosti ubytování
Větší množství chat je v úvodním úseku po sedlo Sella, což ovšem nemá pro celodenní přechod touto trasou valný význam, jelikož i při pomalém tempu pochodu budete v této oblasti někdy kolem poledne. Smysluplná a využitelná další možnost ubytování je až případně na vrcholu Piz Boé – chata Rifugio Capanna Piz Fassa (soukromá chata https://www.rifugiocapannapizfassa.com/en/il-rifugio/), případně chata Rifugio Forcella Pordoi ve stejnojmenném sedle (https://www.rifugioforcellapordoi.com/en/) – ta je ze tří možností ubytování v okolí vrcholu Piz Boé tou suverénně nejdražší, přitom je díky lanovce vedoucí na vrchol Sass Pordoi nejrychleji přístupná z civilizace – od horní stanice lanovky zhruba 20 minut chůze).
