Štrbské Pleso je nejvýše položená tatranská osada nacházející se v okolí stejnojmenného plesa. Zároveň jde o důležitý a snadno přístupný výchozí bod do západní části Vysokých Tater – nejvíce návštěvníků odtut zdolává slovenský národní vrchol Kriváň, druhá značně početná skupina návštěvníků se odtud vydává na Popradské pleso a z něj na Rysy (nejvyšší vrchol Polska a nejvyšší zcela volně přístupný vrchol i na slovenské straně Tater), menší část pak od Popradského plesa pokračuje na Ostru a dále ke Sliezskému domu či na Kôprovský štít. Prakticky přímo nad Štrbským plesem se pak nachází Soliskový hrebeň s turisticky přístupným “vrcholem” Predného Soliska, pod nímž se nachází Chata pod Soliskom, k níž se lze vyvézt i pohodlně lanovkou. Poslední vysokohorskou trasou z výchozím bodem právě na Štrbském Plese je pak okružní trasa Mlynickou a Furkotskou dolinou, která je zároveň i krajinářsky nejkrásnější volně přéstupnou turistickou trasou s východištěm právě na Štrbském Plese. A právě tuto trasu jsem si vybral jako svůj cíl na konci krásného babího léta.
Zubačka mě na Štrbské Pleso přiveze tak akorát, abych měl možnost se pokochat ranním Štrbským plesem (jezerem) bez davů lidí s tatranskými štíty nasvícenými vycházejícím sluncem. Jedinou vadou na kráse této scenérie je bagr stavící vyhlídkovou věž (aneb jak zabít krásné panoráma kvůli výdělku z vyhlídkové věže, která rozhodně neposkytuje hezčí výhled než volně přístupné lokality v jejím okolí – ale platí se na ní tučné vstupné…).
Po této úvodní “kochačce” se vydávám na samotnou túru. Velkou část mé cesty mě bude provázet žlutě značená turistická trasa vedoucí Mlynickou a následně Furkotskou dolinou přes sedlo Bystrá lávka. Směr postupu lze zvolit libovolný, alternativně si lze tento okruh ulehčit výjezdem lanovkou k Chatě pod Soliskom. Já volím čistě pěší variantu a nejprve se vydávám do Mlynické doliny. Propletu se samotnou osadou Štrbské pleso, v jejím závěru projdu pod skokanskými můstky a následně vstupuji do samotné Mlynické doliny. V její spodní části (hned nad Štrbským Plesem) řádil polom a následně dílo zkázy dokonali lesáci – jediným plusem je to, že jsou odtud oproti minulosti výhledy. Naštěstí jde jen o relativně krátký úsek a po chvíli se nořím do hezkého lesa s mnoha limbami, kterým nabírám výšku. Zde výhledy nejsou a postupuji tedy svižně. Netrvá mi tedy až tak dlouho se dostat z lesa do pásma kosodřeviny, odkud se otevírají výhledy – vlevo mám Soliskový hrebeň, vpravo Satanský hrebeň (Hrebeň Bášt) s vrcholem Patria. Následuje o něco rovnější úsek, který mě přivede až pod Vodopád Skok, který je patrně nejznámějším vodopádem Vysokých Tater. Zde mě chvíli zdrží focení – díky brzkému startu jsem zde kupodivu takřka sám, ačkoliv je víkend a počasí více jak přeje…Po foto a kochocí pauze pokračuji dále – čeká mě strmý úsek stoupající po skále i s řetězem, kterým zdolám skalní hranu a dostanu se k Plesu nad Skokom – díky tomu, že leží prakticky na samém okraji ploššší části Mlynické doliny oddělené od nižší části strmým srázem, jsou od něj letecké výhledy zejména na Nízké Tatry s Kralovou holí. I samotné pleso je značně fotogenické (asi nejfotogeničtější ze všech ples v Mlynické dolině) – za to vděčí své poloze a tomu, že právě odtud je asi nejkrásnější Štrbský štít tyčící se nad horním koncem Mlynické doliny.
Po delším odpočinku stráveném kocháním, focením a lehkou svačinkou u tohoto plesa se vydávám na další cestu. Ta mě vede poměrně širokou Mlynickou dolinou s příjemným sklonem a již ničím nerušenými výhledy. Tento úsek je krásný vždy, ale na podzim je díky dočervena zbarveným trávám ještě hezčí. Tento méně náročný a vyloženě kochací úsek končí v blízkosti hned několika Kozích ples (neleží přímo u stezky), od kterých mě čeká strmější stoupáním vedoucí k poslednímu “turisticky přístupnému” plesu Mlynické doliny – Capímu plesu. Zde jsem se dostal do míst, kde značená trasa opouští samotnou Mlynickou dolinu a stoupá vzhůru na hřeben. I zde se na chvíli zdržím focením a kocháním.
Následně se vydávám do strmějšího skalnatého terénu. Značená trasa prakticky hned nad Capím plesem začne strmě stoupat, dokonce je zde i nějakého to lehčí lezení po skále (ale není to nic hrozného). Ve vhodném místě (nelze jej minout a přehlédnout) ovšem současnou značenou trasu směřující do úzké Bystré lávky opouštím a pokračuji dále po pěšině, kterou vedla dříve značená trasa do Bystrého sedla (oficiální důvod jejího přesunu byl rozbitý sestup z Bystrého sedla do Furkotské doliny, ovšem sestup z Bystré lávky tamtéž není o moc lepší…). Touto zřetelnou pěšinou pohodlně technicky nenáročným terénem docházím do Bystrého sedla, ze kterého je to opravdu jen kousek na blízký Furkotský štít. Tento vrchol je sice legálně přístupný jen s horským vůdcem, ale chodí se tam zcela běžně i bez něj a jde o patrně nejnavštěvovanější neznačený vrchol Vysokých Tater – pokud pominu vyšší slovenský vrchol Rysů, kam oficiálně značená trasa rovněž nevede). Díky své poloze prakticky uprostřed Tater (Západních s Vysokými) a značné nadmořské výšce (2404 m) je z něj výhled na prakticky celou slovenskou část Západních i Vysokých Tater – směrem na východ (doprava – od Bystrého sedla) to je většina Vysokých Tater včetně Gerlachovského štítu, Lomnického štítu, Vysoké a mnoha desítek dalších štítů, směrem na západ je to pak vysokotatranský Kriváň, hřeben Hrubé a nižší a mírnější hřebeny a vrcholy Západních Tater.
Po dlouhém kochání, focení, kochání a opět focení se vydávám dále. Nejprve krátce seběhnu zpět na Bystré sedlo a z něj se nrvacím zpět stejnou výstupovou trasou, ale scházím do Furkotské doliny k Vyšnému Wahlenbergovu plesu. Sestup je sice rozbitý, ale při troše opatrnosti bezpečný a navíc i relativně krátký. U Vyšného Wahlenbergova plesa se připojuji k davům turistů od Bysstré lávky. Nejprve mě čeká kratší sestup k Nižnému Wahlenbergovu plesu, od kterého následuje nekonečný a i dost nezáživný sestup po kameny vyskládaném chodníku. Tento nekonečný sestup mě nakonec dovede až na rozcestí Škutnastá poľana. Z něj lze dojít na Štrbské Pleso buďto dále Furkotskou dolinou nebo to vzít ještě lehce do kopce kolem Chaty pod Soliskom a následně po sjezdovce na Štrbské Pleso. Volím druhou variantu – sice mě čeká ještě kopec k Chatě pod Soliskom, ale na rozdíl od varianty vedoucí dolinou jsou z této varianty po většinu její délky výhledy. U Chaty pod Soliskom je lidu opravdu hodně, tak ani nezkouším frontu u restaurace (bylo by to na dlouho) a scházím pohodlným tempem s pár pauzami na kochání a focení na Štrbské Pleso, kde se tento krásný okruh uzavírá.
Celý tento okruh není nijak extrémně dlouhý a a ani převýšení na tatranské poměry díky vysoko položenému Štrbskému plesu nijak extrémní, díky čemuž je tato trasa při vhodném počasí zvládnutelná i za kratších dní v závěru října, kdy jsem ostatně tuto trasu absolvoval i já sám.
Více fotografií z tohoto okruhu i další fotografie z Vysokých Tater naleznete zde
